O vesnici Vážany

Život na venkově:

Tradice na vesnici:

Tradice na mnoha vesnicích pomalu, ale jistě zanikají, protože se tam často stěhují lidé, kteří nikdy na vesnici nebydleli, a proto neví nic o těchto vesnických tradicích. Na vesnici se dříve udržovalo mnoho tradic. Řeknu vám některé z nich: Tři králové, Ostatky, Dožinky, Velikonoce, Smrtná neděle, Mikuláš. Tradice Tři králové se nedodržuje ve všech vesnicích. Je to svátek, který je spíše kostelovou záležitostí, protože je to pochod tří králů k jeslím ježíšovým. Na tento svátek chodí tři lidé oblečeni jako králové po vesnici a píší na všechny dveře domů K+M+B a rok, který právě začal. Ostatky jsou ve víru celodenního veselí, které končí pochováním basy. V průchodu chodí jen lidé převlečení do různých masek a šest párů v krojích. První, neboli hlavní stárci (první pár v kroji), nesou právo, které dostanou ráno od starosty. Toto právo znamená, že dostali právo na dohlížení nad vesnicí, aby se všichni veselili a nikdo to nebral na lehkou váhu. Po ostatkách se čtyřicet dní nesmí pořádat žádné zábavy a dokonce se nesmí nikdo vdávat či ženit. Je to totiž postní doba před Velikonocemi, které probíhají stejně jako všude jinde.

Život na vesnici:

Život na vesnici je velmi pestrý. Dá se tam činit mnoho věcí a nikdy se tam nenudíte pokud je aspoň trochu hezky a máte aspoň jednoho kamaráda nebo kamarádku. Já to vím z vlastní zkušenosti a řeknu vám, že bych NIKDY za nic tohle všechno nevyměnila. Život je to velice rušný, protože se tam často ani nemůžete dostat, ale i někdy odjet. Nejhorší je to v zimě, hlavně pokud jste závislí na autobuse. Je lepší žít na vesnici i z toho důvodu, že poznáte oba dva světy. Jak vesnický, tak i městský. Je zde poměrně rušno, protože se stále dějí nějaké akce, které pořádá dobrovolná organizace SOKOL.

Co lidé dělají:

Dá se dělat spousta věcí. Většina z nich, převážně starých lidí, chodí na svá pole a obdělávají je. Pro mladé je to trošku horší, ale pokud rádi chodí na různé procházky a kratší tůry, je pro ně vesnice ideální. Nemusí jet vlakem či autobusem na kraj města, ale vyjít z domu přímo do polí. Malé děti mohou klidně bez jakéhokoli nebezpečí běhat po vesnici. Maminky je mohou ráno vypustit a večer schovat zpět pod střechu jako malá kuřátka. Po večerech se chodí do hospůdky na jedno či dvě piva, aby se pokecalo o denních problémech. Ženské dřív chodívaly v zimě na dračku peří k sousedkám a tam klábosily, zpívaly a vyprávěly to, co bylo za jejich mládí. Dnes se tedy chodí ven, na koupaliště, v zimě na běžky, na návštěvy a do lesa.

Mezilidské vztahy:

Vztahy na vesnici jsou většinou přátelské a ne bojovné. Lidé jsou na se sebe velmi laskavý a nemají mezi sebou žádné nesváry. Je pravda, že vždy a všude se najdou lidé, kteří jsou protivní a nechápou ostatní lidi, ale takových je u nás jen malá hrsta a všichni je nemají rádi a háží jim klacky pod nohy. Na vesnici je díky těmto podmínkám výborné vychovávat děti, protože jsou vychováváni v upřímném a přátelském prostředí. Když se nechovají kamarádsky a pokouší jiné, hned se proti nim spolčí spousta dětí a potrestají ho, za to , že je tak zlé. Dítě si z toho většinou vezme ponaučení a snaží se polepšit tak, jak to jen jde. Když se něomu něco přihodí nešťastnou náhodou, většina mu jde pomoci, aby se z toho nějak dostal a mohl být zase v pohodě. Když pak dojde takový vesničan do města je to pro něj velkej šok, protože na takové vztahy, jaké jsou mezi většinou lidí ve městech, není vůbec zvyklý a není na to ani připraven. Proto se říká vesnický sedlák ve městě, protože ten se spoléhá na další lidi, a ne jako ve městě každý sám na sebe.

O co se snaží:

Když to vezmu hodně obecně, tak se mnoho vesnic snaží o to, aby se začalo do vesnic stěhovat víc lidí a ne jen ti, co tam jezdí dlouho na chalupu, a pak se tam tedy možná někdy přestěhují, i když to je taky výhodné. Když jezdí na chalupu pravidelně skoro každý týden, tak to už je, jako by tam skoro bydleli. Teď se zaměřím na naši vesnici. Ta se snaží o to, aby se k nám stěhovalo více mladých párů, protože by bylo více dětí. Kdyby bylo více dětí, nehrozilo by zavření naší základní a mateřské školy. Ta je totiž tak tak doplňována i okolními vesnicemi. Dále se snaží o zlepšení prostředí naší vesnice. To se děje a začíná to být čím dál lepší technikou. Lidé se totiž na to už domlouvají a pracují společně a ne jednotlivě jako předtím. Snaží se z toho důvodu, že mají jedno společné velké přání: ,,Ať se naše vesnice stává stále krásnější, prospěšnější a více známá!"


Autor: Ivana Kovářová

obyvatelka vesnice Vážany a jejich další mladá naděje

dotazy posílejte na e-mail: koviva@post.cz